DOBROVOLNICTVÍ JE PRO MĚ ZPESTŘENÍM ŽIVOTA, ŘÍKÁ JAKUB MARTYČÁK

,,Jsme si vědomi toho, že žijeme v regionu se zhoršeným životním prostředím, rádi bychom ale také poukázali na to, jak velký vliv může mít pouhý jednotlivec." 

Jak byste popsal svůj vztah k městu Karviná?

V Karviné jsem se narodil a také v ní celý život bydlím. Žije tady větší část mé rodiny a přátel, což pro mě Karvinou dělá unikátní. A poněvadž mám toto město velmi rád, rozhodl jsem se pro něho i něco dobrovolně udělat.

Člověk nikdy neví, kam ho život zavane... Mohl byste popsat, jak jste se dostal k práci související s ekologií?

V roce 2006 jsem ukončil studium na Vojenské střední škole Jana Lucemburského ve Vyškově. Armáda mě však nějak nenadchla, a proto jsem zvolil jinou životní cestu. Po škole jsem chvilku přešlapoval na místě, hledal jsem se a zároveň přemýšlel, jakým směrem se ve svém životě vydám. Myslím si, že vystoupení z AČR byla dobrá volba a nyní jsem tam, kde jsem měl být. V současnosti jsem zaměstnán v jedné ocelářské společnosti, kde se starám o ekologii a kvalitu. Práce mě baví, a jelikož na svém pracovišti vyrábíme bezpečnostní prvky použité na většině komunikací v ČR, cítím se prospěšný a naplňuje mě to. V této společnosti jsem zaměstnán přes deset let a díky svým kolegům a přístupu zaměstnavatele jsem získal mnoho zkušeností, můžu tak říci, že jsem se dostal na úplně jinou úroveň smýšlení, než jsem byl před zahájením této kariéry.

Jaký je váš osobní vztah k ekologii a životnímu prostředí?

Než jsem se začal věnovat ekologii v zaměstnání, řadil jsem se mezi takové ty klasicky informované. Věděl jsem, co je třídění odpadu i další základní věci, které zná asi každý. Nyní o enviromentální problematice docela hodně čtu, mám kolem sebe lidi, kteří jsou v tomto oboru opravdoví odborníci, a samozřejmě přátele, které tyto věci také zajímají. A můj vztah k ekologii? Miluji přírodu a myslím si, že už by si taky zasloužila trošičku "něhy". V posledních měsících se setkávám s věcmi, z kterých se cítím vyloženě nesvůj. Z tohoto důvodu jsem s kamarády založil neziskovou organizaci, která má jasnou ekologickou vizi. S kolegy doufáme, že se naše myšlenka dostane mezi lidi a vytvoříme tak na Karvinsku skupinu stejně smýšlejících lidí, jako jsme my.

Jak se zrodila myšlenka založit spolek Adesse ecology z.s., který svou činností podporuje životní prostředí na Karvinsku a okolí?

Jednou jsem kamarádovi pomáhal s rekonstrukcí bytu a setkal jsem se tam s dalším kamarádem Jirkou, s kterým jsem se léta neviděl. Hodně jsme si během práce povídali, a když jsme zrovna malovali, tak přišla řeč i na ekologii. Zjistil jsem, že Jirka se tomuto tématu také dost věnuje a postupně mi tak během našich rozhovorů nastínil základní model toho, co by chtěl v Karviné vytvořit. Během našich rozhovorů jsme tak nakonec dospěli k závěru, že máme přibližně stejnou myšlenku, akorát každý používá jiné názvosloví. Pak proběhlo několik schůzek, připojilo se k nám dalších pár lidí a Adesse ecology bylo na světě. Vznikli jsme na začátku roku 2020 a pandemie nám poměrně dost komplikuje rozjezd. Všichni však doufáme, že se situace zlepší a začne se nám blýskat na lepší časy.

Proč jste se rozhodli zrovna pro název Adesse ecology?

Chtěli jsme, aby bylo z názvu patrné, čemu se náš spolek bude věnovat. Rozhodli jsme se proto pro latinské slovo adesse, které v překladu znamená pomáhat. No, a když se adesse spojí se slovem ekologie, tak to vlastně znamená pomáhat přírodě.

https://adesse.cz

https://www.facebook.com/adesse.ecology/

Jak byste z hlediska ekologie charakterizoval situaci na Karvinsku?

Na Karvinsku máme za sebou úklidy lesů, lesoparků a míst postižených bezohledným chováním lidí. V těchto místech nepořádek je, ale jako největší problém vidíme černé skládky, které se nacházejí v okrajových oblastech města. V současné době je naším hlavním záměrem vyčištění těchto skládek. Ve spolupráci s městem Karviná proběhlo mapování těchto oblastí a nyní se tak snažíme o likvidaci jedné z největších skládek v Karviné 2.

Mohl byste přiblížit, co taková likvidace černé skládky obnáší?

Zmíněná černá skládka v Karviné je naším pilotním projektem. S kolegy jsme toho názoru, že když hned na poprvé zvládneme to nejhorší, co ve svém okolí máme, ten zbytek už pro nás bude procházka růžovým sadem. U těchto černých skládek je jeden velký problém, odpady se totiž většinou nachází na parcelách, které nepatří pouze jednomu vlastníkovi. Než tedy vstoupíte na tyto pozemky, musíte o tom informovat jejich majitele a dále s nimi spolupracovat po celou dobu řešení. Dalším problémem je financování likvidace těchto odpadů.

V jakém stádiu se v současné době nachází likvidace černé skládky?

Tato likvidace je podporována městem Karviná a poměrně dost nám pomáhají s poradenstvím. Likvidace této skládky již byla několikrát řešena, ale neúspěšně. Náš spolek to uchopil z jiné strany, přátelským způsobem se tak snažíme o to, abychom tuto problematiku dotáhli do zdárného konce. Město Karviná nám přislíbilo přistavení dvou velkooběmových kontejnerů na likvidaci směsného odpadu, dále máme zajištěnou likvidaci elektroodpadů a skeletů z ledniček. Teď nám ještě zbývá zajištění likvidace plastů, pneumatik a gumy. Na skládce se dále nachází velké množství stavebního materiálu, ale tento problém bude řešen až po odstranění odpadů.

Když se řekne Adesse ecology... Jak byste popsal vaši vizi do budoucna?

I když našim hlavním záměrem je ekologie a její osvěta, spolek si během svého vzniku nechal také prostor na podporu dalších oblastí, ve kterých by bylo možno přispět městu, případně pomoci občanům. Rádi bychom se věnovali dobrovolnickým činnostem, vzdělávání, podpoře vybraných jedinců či spolupráci s jinými organizacemi.

Jako dobrovolník máte bohaté zkušenosti. Jak jste se dostal k dobrovolnické činnosti v zaplavených Čechách?

Dobrovolnictví se věnuji přibližně od roku 2008, kdy jsem se zapojoval do různých menších projektů podporovaných zaměstnavatelem i městem či do jiných soukromých akcí. V roce 2013 jsem se tak dostal jako dobrovolník i k povodním v Ústí nad Labem, kde jsem pomáhal s odstraňováním škod způsobených vodou. Během dvou týdnů jsem tak viděl mnoho rodin, kterým voda zničila domov. Například jsme pomáhali jednomu muži na vozíčku, který navíc trpěl částečnou slepotou. Voda mu v jeho domě zaplavila celé přízemí až ke stropu. Myslím, že nelze vylíčit slovy všechny ty hrůzy, které jsem tam viděl, to si musí člověk prožít... Před povodněmi se jednalo o krásné domy u Labe, které měly zahrady s anglickým trávníkem, a po povodních zde zůstaly jen hromady písku a oči pro pláč.

Odměnou za tuto náročnou dobrovolnickou práci během povodní pro vás bylo jistě seznámení s vaší budoucí manželkou... Jak vás osud svedl dohromady?

Moje manželka v té době žila přímo v Ústí nad Labem, kde během povodní také vypomáhala jako dobrovolnice. Párkrát jsem s ní tehdy promluvil a proběhl mezi námi oční kontakt. Posledních pár dní jsem s kolegou boural garáž a ona tehdy pomáhala ve vedlejším domě. Večer pak ve městě probíhal koncert skupiny Kryštof pro všechny dobrovolníky, záchranáře a vojáky, kam už jsme šli společně jako přátelé. Na druhý den jsem se vracel domů, ale zůstali jsme v kontaktu a přibližně za týden projevila zájem o návštěvu našeho kraje, tak jsem jí navrhl, aby přijela. Nyní jsme již tři roky manželé a máme spolu syna Davida.

V rámci dobrovolnického projektu jste také stavěl domy v Jihoafrické republice. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Jelikož pracuji pro mezinárodní společnost, dostala se ke mně nabídka zapojit se do tzv. "Solidarity holidays". Tato akce probíhá po celém světě a na mě vyšla Jihoafrická republika, ve které měla naše skupina za úkol postavit během jednoho měsíce celkem šest domů pro opuštěné děti. V Africe to ve slamech probíhá tak, že když malé dítě přijde o rodiče, ujme se ho nějaká jiná rodina. V případě, že tomu tak není, jsou tam takové náhradní matky, které mají takto osiřelých dětí více. Jedna paní se starala o 11 dětí a bydlela s nimi v plechové garáži. A právě pro takovéto děti se domy stavěly. Byl jsem až překvapen, jak mile se k nám místní obyvatelstvo chovalo. Ten vděk se nedá popsat. Rozdal jsem tam téměř všechno své oblečení a kdybych věděl, jak si toho budou vážit, přivezu tam toho 2x tolik. Afrika je nádherná země, zamiloval jsem si ji a poznal tam mnoho přátel, s kterými jsem doposud v kontaktu.

Kde jste ještě dobrovolně pomáhal?

Společnost, kde pracuji, pořádá tzv. Dny dobrovolnictví, kdy můžou zaměstnanci v rámci své práce věnovat jeden den na pomoc ostatním. A tak jsem s kolegy zamířil do dětských domovů, kde jsme například uklízeli zahrady nebo dělali nějaké terénní úpravy. Nebo jsem také v jedné karvinské školce natíral židle pro děti.

Co vás motivuje k tomu, abyste se věnoval dobrovolnické práci?

Dobrovolnictví je pro mě takovým zpestřením života. Jsem typ člověka, který rád pomáhá a nevadí mu, když se u toho zašpiní. Taky rád poznávám nové lidi a miluji jejich příběhy. V mém případě to probíhalo tak, že jsem si vztah k dobrovolnictví prostě vytvořil. Pomůžete jednou a cítíte se díky tomu skvěle. Podruhé už máte takový zvláštní pocit a začne se vám to stále více líbit. Pak už se těšíte na to, jak poznáte nové lidi a něco spolu zažijete... Ten pocit, když někomu uděláte svou pomocí radost a vidíte jeho spokojenou tvář, je prostě k nezaplacení.