FOTOGRAFIE JE RADOST, ÚSMĚV, ZÁBAVA I DÁREK, ŘÍKÁ PROFESIONÁLNÍ FOTOGRAF LUKÁŠ SZLAUR

,,Na fotkách mám rád to, že zachytí okamžik, který je navždy pryč, který se nedá zopakovat." (Karl Lagerfeld)

A co znamená fotografie pro tebe?

Kája to řekl moc hezky. Nicméně pro mne je fotografie hlavně vzpomínka. Vzpomínka, která se může z našich pamětí vytratit. Fotografie je pro mne sebevyjádření se. Snažím se skrze ni promluvit a dát do ní kus sebe. Fotografie je pro mne obživa, která mne neskutečně baví a naplňuje. Fotografie je prostředkem k potkávání tisíců lidí a následná možnost poznat každého jedince, se kterým přijdu do kontaktu. Fotografie je radost, úsměv, zábava, dárek.

Prohlížíš si raději klasické papírové fotografie nebo digitální, které máš v počítači nebo mobilu?

Fotky si prakticky prohlížím jen digitálně, bohužel. Ne, že bych neměl doma alba. Spíše člověk nemá čas si sednout a koukat do nich. To je ale jen můj problém jako vytíženého fotografa podnikatele. Z pracovního hlediska se vše zpracovává výhradně digitálně, tak asi proto. Na druhou stranu svým zákazníkům pravidelně tisknu fotky, vytvářím fotoknihy, produkuji fotoplátna a o tom ta fotografie samozřejmě je.

Svými fotografiemi rozdáváš lidem radost během celého roku... Co všechno musíš jako fotograf absolvovat, než předáš vyhotovené fotky do rukou zákazníka?

Zakázek je vícero druhů a každá má jinou časovou posloupnost procesu práce na ní. Takže když to vztáhnu na svatbu, tak začínáme nejprve komunikací buď přes maily, nebo telefon. Poté následuje první předsvatební schůzka, nejčastěji u zákazníka doma, kde ukážu svou práci, kterou přinesu v podobě fotoknih. Většinou trvám na schůzce u klienta doma. Chci, aby se cítil pohodlně, bezpečně, mohl přizvat své rodiče, děti a podobně. Nerad bych, aby měli už při prvním kontaktu zbytečnou útratu někde v restauraci, kde nebude ani klid na rozhovor. Zapíšu si do diáře prvotní informace o svatbě a to je vše. Hlavně chci, abychom se vzájemně poznali, prostě si musíme obě strany lidsky sednout. Toto se odehrává většinou cca rok až půl roku před svatbou. 

Zhruba týden před obřadem se sejdeme znova, to už si zapisuji detailnější informace. Projdeme si časový harmonogram, případně poradím, co uskutečnit dříve a co později, vše se také odvíjí od ročního období. No a pak přichází na řadu samotná svatba. Je to pro mne velký závazek, takže nespím zrovna nejklidněji. Většinou to bývá 12 hodin na nohou s kufrem a dvěma foťáky na ramenou a myslí fokusovanou pouze na svatbu, nevěstu, ženicha a počasí. Ještě ten večer stahuji fotky na externí disk, a pak nechávám data tak trochu uležet. Během několika týdnů pracuji na jiných zakázkách, které se odevzdávají v podstatně kratší době, například fotky pro školy, portrétní fotky rodinek, těhotenské fotky a podobně. U těchto menších zakázek se dostávám na lhůtu dodání cca 2 až 3 týdny. I když školáci to mají tak do dvou dnů, tam není na co čekat. Co se týče svatby, tam odevzdávám fotky do 10 týdnů ode dne, kdy si novomanželé řekli své ano. Samotnou svatbu zpracovávám zhruba jeden pracovní týden, ale samozřejmě záleží na dalších okolnostech, jako jsou rodina, dovolená, akce s fotokoutky či další aktivity. 

A jak probíhá samotné zpracování? Fotky si neprohlížím, potřebuji je nejprve vyselektovat. V programu jedu jednu fotku po druhé a zpracovávám vše, co je technicky zdařilé. Většina svatby je vlastně reportáž, tam není třeba nic retušovat, až na pár výjimek. Nejdůležitější částí je hlavní portrétní focení, které probíhá odpoledne s ženichem, nevěstou, kameramanem, mnou a případně nějakou pomocnicí z řad hostů. Tyto fotky zpracovávám nadvakrát. Nejprve si je předchystám v surovějším stavu, srovnám si světlosti, vyvážení bílé, šum, barevné tóny apod. Poté je zpracovávám ve Photoshopu, tedy ve vrstvách. Zde přichází na řadu retuše, ubírání kil, lokální úpravy, finální barvení, kontrast, doostření, atd. Takto vyhotovenou svatbu nahraji na flash disk a jedu za zákazníkem domů. U nich si prohlédneme kompletně celou svatbu na mém notebooku a tímto pro mě daná zakázka končí.

Co je podle tebe klíčové pro dobře vypadající portrét?

Zásadní pro mne je, aby byl dotyčný uvolněný. Jen tak může vzniknout přirozený portrét. Proto si ještě před samotným focením s lidmi hodně povídám. Zajímá mne o nich vlastně vše. Co dělají, proč to dělají, proč se rozhodli nafotit a podobně. Mezi tím prohodím pár vtípků, to vše uvolní atmosféru, vytvoří důvěru a mohou vzniknout pěkné fotky.

Jako fotograf se často ocitáš u významných životních okamžiků, jako jsou například svatby, oslavy, očekávání miminka a jiné... Dá se říci, že máš jistým způsobem možnost provázet některé osoby na jejich cestě životem?

Díky Bohu mám zákazníky, které doprovázím jejich životem po delší dobu než je pouhá jedna zakázka. Můžeme se odrazit od focení rande, pak svatba, následuje těhu focení, rodinné foto s dětmi atd. To vše pak můžu doma dát na papír, plátno, dřevo, oplatku a vytvořit tak hmatatelnou vzpomínku. Oni už to nejsou ani zákazníci. V průběhu času se z nich stali kamarádi a známí. O to lépe se pak fotí. Prostě jsem jejich parťákem na poli fotografie a všeho, co se kolem fotografie mihne. Například dnes jsem zavítal za jednou rodinkou do Jablunkova na vánoční focení, kterým se v únoru narodila trojčata. Před 5 lety jsme fotili těhotenské fotky, o rok později jsme cvakali předsvatební fotky včetně pozvánek na svatbu. V té době měli zatím jen jednu malou slečnu a dnes jsou sedmičlenná rodina. Byl to ale docela fičák. Jsme v takovém vztahu, že jsem neměl problém naskládat celý ateliér do dodávky a komplet vše vybalit a naaranžovat u nich doma, s pěti dětmi by to v ateliéru prostě nešlo. Nakrmit, přebalit, obléknout, a to vše 3x krát velice intenzivně. Dvě starší slečny trošičku pomáhaly malé trojčátka hlídat, ale i tak si hrály s rekvizitami ještě dříve, než jsme začali fotit... prostě děti.

Na jaká zajímavá místa ses díky své profesi dostal?

Díky foťáku jsem se dostal do Amsterodamu, kde jsem fotil český florbalový tým na amatérském mistrovství světa. Byla to paráda. Dopoledne zápasy a večer provětrat angličtinu do víru velkoměsta. Podívat se na zajímavá místa, vše letecky, hotel a jídlo komplet hrazeno. Sportu jsem se intenzivněji věnoval ještě v době výhry prvního titulu mistra Extraligy hokeje v roce 2011. Bylo fajn být na ledě a fotit oslavy, tehdy to byly silné emoce. Dnes už to vidím všechno trochu jinak, ale to zas někdy jindy.

Koncerty jsou taky kapitola sama o sobě. Na koncertech jsem vlastně fotograficky vyrostl. A že to nebyla zrovna nejlehčí disciplína na rozjezd. Ono to bylo trochu jinak... Po střední škole jsem začal chodit na výšku a v té době mě hodně zajímala reprodukovaná hudba. Zajímal jsem se dost o DJing a s kamarády jsme začali stavět reprosoustavy, a tak jsem se dostal ke zvukařině. Každý víkend jsme zvučili a nasvětlovali koncerty nebo jiné větší akce. No a tehdy to začalo. První foťák a ideální místo na podiu byly zárukou jedinečných fotek, které z davu prostě nenafotíte.

Největší zážitek pro mě byl, když jsem, na vyzvání Pala Habery, stanul na střed podia ve vyprodané Werk aréně. Ten pocit nikdy nezapomenu. Unikátní místo pro unikátní záběry. Celé to mohlo trvat tak 15 vteřin. A nesmíte zklamat.

Nebo velké koncerty pro Kabáty. Nafotit pro ně 2 koncerty s tour Bambini di Praga. Jako jediný fotograf moci fotit celý koncert. Dostávat info od ochranky, kdy a kde se budou realizovat světelné a ohnivé efekty. To bylo něco. A pak nabídka smlouvy na koupení práv a vydání limitované edice fotoknihy, 2dvd, a A3 posteru s mým jménem je to nej, co se mi mohlo přihodit. Samozřejmě celou limitovanou kolekci jsem si na dalších koncertech nechal od Pepy podepsat.

Jakých akcí se účastníš během prosince?

Letos nám bylo zakázáno dělat radost těm nejmenším, a to nás ve PhotoBudce neskutečně mrzí. Právě ti nejmenší za nic nemůžou a celkově si rodiny nemohou užít tu pravou náladu Vánoc. Když se ale budeme bavit mimo tuto situaci, tak loňský rok byl extrémně náročný a také extrémně úspěšný. Realizovali jsme desítky vánočních firemních večírků, byli jsme součástí programu vánočních jarmarků v Třinci a Českém Těšíně. Každým rokem se jako fotograf také účastním rozsvěcování vánočního stromu a příjezdu Mikuláše v Bukovci. Také nás zvou na Mikulášskou akci pro zaměstnance VŠB-TUO, kde se sejdou všichni kantoři se svými dětmi a je pro ně nachystán bohatý program včetně fotokoutku. Chceme rozdávat radost, kde se dá. Ale když Vám to zákon zakáže...

Máš nějaký svůj fotografický sen, který by sis rád splnil?

Mám - a snad se mi povede ho někdy splnit. Nafotit svou rodinu.

Jak dlouho se už fotografování věnuješ? Je zapotřebí se pořád rozvíjet a učit se novým věcem?

Focení se věnuji zhruba od roku 2003, kdy jsem si na vysoké koupil první ultrazoom foťák, od té doby uběhlo hodně času. Od roku 2008 jsem začal pracovat jako elekroprojektant v několika firmách až do roku 2015. Toho roku jsem zanechal práce ve společnosti ČEZ, kdy jsem dostal smlouvu na neurčito po 3 měsících a také zvýšení platu k tomu. Ale co je volnost oproti špatnému kolektivu v prestižní firmě... Neváhal jsem ani minutu, pohár trpělivosti přetekl...

Co se týče zdokonalování, tak jsem do jisté míry samouk a do toho jsem absolvoval několik workshopů, které vám dají více než 3 roky na střední škole se zaměřením na fotografii. Možná neznám historii fotografie, ale nastavit foťák k daným světelným podmínkám dokážu i bez testovací fotky. A právě tento odhad a zároveň kritické myšlení mladým fotografům mnohdy chybí.

A co bys mohl nabídnout lidem, kteří ještě nemají pro někoho dárek k Vánocům?

Všem, kteří milují své blízké, bych doporučil, ať věnují kousek sebe. Na fotce, fotoplátně či dřevě. Bohužel nepřetržitě se svými milovanými být nelze, a proto jim mohou darovat společnou vzpomínku. Jsou to dárky, které zahřejí i to nejstudenější srdce, když vidíte syna, dceru, vnoučata nebo celé rodiny na svých stěnách. Mou nabídku naleznete na www.VytiskniMe.cz. Pokud byste chtěli vyfotit rodinu, děti nebo cokoli jiného, tak koukněte na www.LukasSzlaur.cz.

Chtěl bys na závěr něco popřát čtenářům?

Všem v této době přeji, aby měli možnost být se svými nejbližšími. Některým tato možnost byla odepřena a někteří se již této možnosti nedočkají. Mějte se fajnově a na jakémkoli místě a v jakýkoli čas mě oslovte. Spolu dokážeme všechno, na co pomyslíme.