JANA KIRSCHNER: DOMA JSEM TAM, KDE JE MOJE RODINA A KAPELA
Jana Kirschner už jako malá zpívala a hrála na klavír. Kromě prvního místa v anketě Zlatý slavík, získala i řadu dalších ocenění. Má za sebou řadu úspěšných hitů jako například V cudzom meste, Žienka domáca či Bude mi lehká zem. Věděli jste, že se účastnila i soutěže Miss Slovensko?
Jak jste si užila koncert?
Mně
se zpívalo super, protože jsem měla výhled na nádherné kopce a lesy. Koncert
jsme otevřeli písničkou Holubienka, vnímáme ji jako poselství míru. Vím, že se
lidé přišli především pobavit, ale i tak jsme se jim snažili dát něco víc a
úplně to všechno krásně zapadlo do té celkové atmosféry zapadajícího slunce.
Spatřujete nějaký rozdíl mezi slovenským a českým publikem?
Určitě ano, přiznám se, že na Slovensku to mám jednodušší, přijdu na pódium a v momentě, kdy začnu zpívat, všichni ti lidé zpívají se mnou. Tady musím stále i po těch letech s lidmi více pracovat, trošku jim jakoby připomenout jakou hudbu hrajeme a často ji lidé ani neznají. Hodně lidí projde jen tak okolo, ale zastaví se, a o to je vzácnější, když ten koncert dopadne dobře. Někdy se člověk sice cítí jako na hokejovém zápase, protože neví, jaký bude výsledek, ale na konci jsem měla pocit, že jsme dopadli dobře, že jsme vyhráli.
Kde se vlastně nejvíce cítíte doma? Na Slovensku, v České republice nebo v Anglii?
Víte, já jsem takový zvláštní člověk. Nepotřebuji nějaké definice, cítím to tak, že tam, kde je moje rodina a tam, kde je místo, na kterém můžu tvořit hudbu, setkávat se s lidmi, které mám ráda a s kterými si rozumím, tak tam je pro mě domov. Takže mám domov v Londýně a až tam toho začnu mít plné zuby, tak jedu domů na Slovensko, a pak zase zamířím do mého dalšího domova v Praze. Ráda se toulám po Slovensku, Čechách i Moravě. Doma jsem tedy tam, kde je moje rodina a kapela.
Získala jste Zlatého slavíka. Nemrzí Vás, že už tato soutěž na Slovensku není?
No my už to nemáme léta a myslím si, že bychom to mohli zase obnovit. Vím, že jsou ty ceny svým způsobem kontroverzní a mnoho lidí to neuznává, ale líbí se mi, že někdo ocení vaši celoroční práci, prostě vám dají najevo, že to byl dobrý job. (smích) My už nemáme ani cenu Aurela, v Česku máte Anděla, takže myslím, že je načase, aby Slováci opět začali oceňovat své muzikanty.
