OČIMA STUDENTŮ MEDICÍNY: KVANTUM UČIVA, MNOHO PROBDĚLÝCH NOCÍ, ALE PRAVDĚPODOBNĚ TAKÉ NEJKRÁSNĚJŠÍ ROKY ŽIVOTA

"Medicína je nepochybně nejšlechetnější ze všech umění." (Hippokratés)

TEREZIE CZEPCZOROVÁ

Narodila se v Třinci, kde vystudovala místní gymnázium. Mezi její záliby patří sport, především běhání a volejbal. Ráda si čte také knihy nebo si zajde na kávu s kamarádkami. 

Co tě vedlo k tomu, abys šla studovat víceleté gymnázium? A jak na těch šest let studia vzpomínáš?

Pro víceleté gymnázium jsem se rozhodla hlavně na doporučení rodičů a některých pedagogů, kteří mě v tomto rozhodnutí podpořili. Tehdy nás šlo dokonce 5 ze třídy a celkově 10 z naší základní školy, takže jsem byla ráda, že jsem nešla úplně do neznáma. Zpočátku bylo asi nejtěžší přivyknout si na větší počet lidí ve třídě a větší samostatnost jak při studiu, tak v hodinách při psaní vlastních poznámek. Předtím jsme byli totiž zvyklí na pouhé přepisování z tabule, což byla na gymnáziu příjemná změna, donutilo nás to soustředit se na výklad vyučujícího. Příjemným překvapením byly i hodiny angličtiny, kdy se na nás mluvilo po celou hodinu anglicky, což proces učení velmi zrychlilo. Když se člověk hlásí na gymnázium, tak musí počítat s tím, že množství učiva a náročnost budou vyšší, ale jelikož jsme byli velmi šikovná třída, tak náš často učili i nad rámec běžných osnov. Léta strávená na gymnáziu pro mě byla nezapomenutelná, navždy budu mít spoustu skvělých přátel, vzpomínek a zážitků. Pozitivně taky hodnotím skvělé vyučující a množství zahraničních i tuzemských zájezdů, které jsme si velmi užili.

Někteří lidé se návštěvy stomatologa velmi obávají. Ty sama ses zubaře nikdy nebála? 

Ano, většina lidí má ze zubařů opravdu velké obavy, ale věřím, že se to do budoucna zlepší. Já sama jsem se zubařů nikdy nebála, a dokonce se na návštěvy stomatologa velmi těším i dnes. Celý příběh začal v době, kdy jsem neměla zrovna rovné zuby a bylo potřeba začít nosit rovnátka. Po návštěvě ortodontisty asi v nějakých 12 letech mi bylo sděleno, že mi budou muset extrahovat 6 zubů (dočasných i stálých), aby se všechny pěkně "vlezly" a srovnaly. Rovnátka jsem nosila 3,5 roku a během té doby jsem si velmi oblíbila prostředí zubních ordinací, ve kterých jsem trávila spoustu času. Takže s příchodem na gymnázium jsem již v hlavě měla letmou představu o svém budoucím povolání a jiné alternativy mě od té doby nenapadly.

Jak ses připravovala na přijímací zkoušky? A z kolika procent tě na přijímací zkoušky připravilo gymnázium?

Na přijímací zkoušky, které se konaly v červnu, jsem se průběžně připravovala od začátku školního roku a velmi intenzivně od března. Konkurence byla opravdu velmi vysoká a nechtěla jsem podcenit přípravu. Tím, že jsem měla skvělé učitele na fyziku, chemii a biologii a navíc jsem si zvolila v posledních dvou letech studia i semináře z těchto předmětů, nebylo potřeba navštěvovat žádné přípravné kurzy. Obecně tedy můžu říct, že mě osobně gymnázium připravilo na 70%. Dalo mi dokonce tak dobré základy, že jsem z nich čerpala i na zkoušky v prvním ročníku studia. Jinak jsem studovala doporučenou odbornou literaturu, kterou zveřejňuje každá fakulta na svých stránkách. Literatura se v rámci fakult liší stejně jako otázky a oblasti, na které se zaměřují, proto jsem se připravovala pouze na jednu lékařskou fakultu. Přijímací zkoušky se tedy skládaly z fyziky, chemie a biologie, a to formou testových otázek. Nutnost maturovat z těchto předmětů není, ale je to časově efektivnější. Já osobně jsem maturovala z fyziky a chemie, kde přijímací zkoušky pokrývaly celou oblast, která se shodovala i s maturitou.

Proč ses rozhodla studovat právě na Univerzitě Palackého v Olomouci?

Univerzita Palackého v Olomouci pro mě byla jasná volba, jelikož mi ji doporučili všichni zubní lékaři, které jsem oslovila a také spousta studentů zubního lékařství, a to i z jiných univerzit v ČR i SR. Důvodem bylo, že je na této škole nejvíce praxe, která je opravdu potřebná, a dále mi také vyhovovala vzdálenost a město. Mé rozhodnutí studovat na této škole podpořil i Gaudeamus, což je veletrh vysokých škol, kde jsem se po rozhovoru se studenty této fakulty definitivně rozhodla. Dále jsem navštívila Den otevřených dveří, kde jsem si prohlédla prostory lékařské fakulty i kliniky zubního lékařství a plán na následujících pár let byl jasný.

Jak probíhaly přijímací zkoušky? Kolik uchazečů se přibližně hlásilo a kolik z nich bylo přijato?

Název mého oboru je zubní lékařství. Konkrétně na tento obor se hlásilo přes 800 uchazečů a přijato bylo 80. Přijímací zkoušky jsou shodné s oborem všeobecné lékařství, píší se písemně a mají testovou formu z fyziky, chemie a biologie. Časový limit na vypracování jsou 2 hodiny, s možností získaní maxima 150 bodů. Z každého předmětu je ale nutné získat minimum 20 bodů, jinak nebudete mít možnost odvolání. Konkurence je opravdu vysoká a roli může hrát i jeden jediný bod. Z fyziky se jednalo o průlet celým učivem, včetně příkladů. Z chemie se velmi zaměřovali na organickou chemii, biochemii a v biologii na genetiku, buňku a člověka. Konkrétně v Olomouci již nepřijímají na průměr ze střední školy a zohledňují tedy pouze výsledek přijímacích zkoušek. Každá fakulta má ale rozdílné přijímací zkoušky i požadavky.

V čem se liší studium zubního lékařství od klasické medicíny?

Studium zubního lékařství trvá 5 let, po dokončení jsme tedy hotoví lékaři a můžeme ordinovat, většina ale ještě zůstává rok až dva "pod křídly" zkušenějších lékařů. V průběhu studia máme stejné předměty jako "všeobáci", kteří je probírají podrobněji, nám jsou určité oblasti zestručněny, ale ne odpuštěny! Kromě společných předmětů tak máme od prvního ročníku už i odborné předměty a dokonce i praktická cvičení.

Jak náročné byly první dva semestry?

První rok studia byl velmi náročný, učiva bylo opravdu hodně, takže jsem skoro celý rok strávila učením od rána do večera a to nejen během zkouškového. Absolvovala jsem předměty jako biofyzika, chemie, histologie, první pomoc a ANATOMIE. Právě zkouška z anatomie je velkým "strašákem" prváků, u které kvůli své náročnosti někteří neobstojí. Součástí výuky anatomie je i praktická část - pitvy. Pro mě to nebyl první zážitek na pitevně, jelikož jsme s gymnáziem byli na pitevní exkurzi v Olomouci. Celkově mi to nijak nevadilo, člověk si zvykne, jelikož je třeba na lidských preparátech studovat několik hodin týdně. Z odborných předmětů jsme měli kariologii a preklinické zubní lékařství, kde jsme chodili na Kliniku zubního lékařství do laboratoře a tzv. "fantomárny". V laboratoři jsme se učili vyřezávat zoubky z křídy a ve fantomárně jsme pracovali s fantomy, což je umělá figurína, do jejíž úst jsme nasadili umělé zuby, na kterých jsme pak trénovali. Přednášky jsou dobrovolné, navštěvovala jsem je podle časových možností. A právě čas byl v prvním ročníku opravdu největším nepřítelem a každá minuta byla dobrá. Většina byla ale velmi kvalitní a zajímavá.

Kolik stran musíš přibližně nastudovat na jednu zkoušku? Musíš se učit denně?

Počet stran k nastudování je individuální, záleží vždy na náročnosti zkoušky. Řádově bych řekla, že určitě stovky, v anatomii dohromady až tisíce stran. Je potřeba se učit průběžně každý den, alespoň pár hodin. Zvládnout vše až ve zkouškovém by bylo náročné a mnohdy nemožné.

Jak bys zhodnotila svůj první rok na vysoké škole?

První rok byl opravdu hlavně ve znamení studia, ale i tak se našly chvilky poznat skvělé přátele a zajít například na kávu, skleničku vína, nákupy nebo vánoční trhy. Byl to krásný rok, plný životních změn. Člověk se více osamostatní, žije mimo domov a začne si všeho více vážit. Snad se mi během dalších let studia podaří poznat Olomouc jako město více.

Bydlím na koleji, která je asi 20 minut pěšky od fakulty/10 minut tramvají. Koleje jsou na okraji města, takže tady máme klid. V kampusu těchto kolejí je k dispozici les, menza, bar, posilovna, kavárny a mnoho dalšího. Máme zde tzv. buňkový systém, kde je nás dohromady 6, ale na pokoji jsem pouze s jednou spolubydlící z gymplu, která také studuje na lékařské fakultě. Společně zde všichni sdílíme kuchyň a k dispozici máme 2 koupelny, takže na jednu koupelnu připadají 3 lidi. Zatím mi život na koleji maximálně vyhovuje.

Co bys doporučila člověku, který se chce dostat na medicínu? A na co se má po přijetí eventuálně připravit?

Doporučuji hlavně hodně trpělivosti, odhodlání, spoustu energie, pevné vůle a vytrvalosti! Připravte se na pořádně intenzivní studium, ale pravděpodobně také na nejkrásnější roky vašeho života.

SEBASTIAN FILIPEK

Sebastian se narodil před dvaceti lety v Třinci, kde i šestnáct let bydlel. Nyní žije s rodinou čtvrtým rokem ve Vendryni. Je sportovcem tělem i duší, od osmi let se věnuje orientačnímu běhu, ve kterém se dostal do reprezentačního týmu a zúčastnil se tak dvou mistrovství Evropy. Krom běhání je jeho velkou zálibou turistika a v zimě běžecké lyžování, které také aktivně provozuje. Je rovněž velkým fanouškem biatlonu, takže mu přes zimu neunikne ani jeden závod světového poháru nebo mistrovství světa, a pokud se světový pohár v biatlonu koná u nás, v Novém městě na Moravě, nechybí na tribuně. Když zrovna nesportuje, rád vezme do ruky knížku nebo si poslechne nějaký zajímavý podcast.

Co tě vedlo k tomu, abys šel studovat na víceleté gymnázium?

Rozhodl jsem se v podstatě ze dne na den. Hlavní důvod, proč jsem nezůstal na základní škole a šel na gymnázium, byli kamarádi z orientačního běhu, kteří už na "našem gymplu" studovali ve vyšších ročnících. Říkal jsem si, proč to nezkusit, kdyby se mi tam nelíbilo nebo to bylo na mě moc těžké, po dvou letech bych pak mohl přejít na jinou střední školu. Často to bývá tak, že o studiu na víceletém gymnáziu rozhodují za své dítě rodiče. U mě to bylo přesně naopak, já jsem chtěl a rodiče mě odrazovali. Zpětně určitě nelituji, že jsem se rozhodl pro šestiletý program. Myslím si, že další dva roky na základní škole by pro mě byly zbytečné a jsem rád, že jsem se mohl už dříve začít připravovat na náročné studium na vysoké škole.

Myslíš, že jsou studenti na gymnáziu někdy přetěžováni učivem?

Oproti základní a jiné střední škole je toho učiva určitě více. V paměti mi zůstanou dny, kdy se psaly i tři prověrky denně a následující den třeba zase další dvě. To už toho volného času na jiné aktivity opravdu moc nebylo. Nicméně určitě platí, že jaké si to uděláš, takové to máš. Já si uvědomil bohužel až ke konci pátého ročníku, že nepotřebuji mít ze všeho jedničky a že se spokojím i s trojkou z matematiky. Kdyby si tohle uvědomili i moji rodiče, mohl jsem mít více volného času během celého studia. V každém případě můžu říct, že mě gymnázium perfektně připravilo pro nadcházející studium na vysoké škole, ale jen po teoretické stránce, což jsem vnímal někdy jako výhodu, jindy jako nevýhodu. Spolužáci, kteří chodili na střední zdravotnickou školu, neměli až tak dobré znalosti z biologie, chemie a fyziky, na druhou stranu ale uměli například napíchnout žílu.

Proč ses rozhodl právě pro studium lékařství? Uvažoval jsi i nad jinými alternativami?

O studiu všeobecného lékařství jsem začal přemýšlet asi během druhého ročníku na gymnáziu. Vlastně ani nevím, co bylo tím opravdovým impulzem. Pravděpodobně to byli opět dva kamarádi z orientačního běhu, kteří už byli mými vzory ve sportu, a tak se možná stali mými vzory i ve studiu. Prvně jsem uvažoval o studiu lékařství na Univerzitě obrany, pak se mi na chvíli zalíbilo zubní lékařství a nakonec padla volba na všeobecné lékařství. Dnes už si nedovedu představit, že bych studoval něco jiného, teda kromě fyzioterapie, na kterou jsem také dělal přijímací zkoušky.

Co bys doporučil člověku, který se chce dostat na medicínu? Je medicína pro každého, kdo má výborný prospěch? Kdy je ideální začít s přípravou? A na co se má po přijetí člověk eventuálně připravit?

Pro úspěšné zvládnutí přijímacích zkoušek je esenciální mít opravdu dobré znalosti z biologie, chemie a fyziky a umět tyto znalosti používat v souvislostech. Dobrý prospěch není vůbec ukazatelem toho, jestli se bude člověku na vysoké škole dařit, nebo ne. Každý učitel na gymnáziu má jiné požadavky, jinak náročné písemky a od toho se potom liší i známky. Dostat jedničku u jednoho učitele není to samé, jako ji dostat u druhého. Naše třída na gymnáziu měla to štěstí v neštěstí, že dostala snad ve všech předmětech ty nejnáročnější vyučující. Dali nám sice pěkně zabrat, ale díky tomu si dovolím říct, že naše znalosti přesahovaly standardní požadavky na gymnáziu. Ideální čas, kdy začít s přípravou na přijímačky, je tehdy, kdy člověk zjistí, že chce jít na medicínu. Nemyslím to ale tak, aby si začal kupovat nějaké knihy navíc a listoval v nich, ale aby si to v hlavě srovnal a věnoval čas i energii předmětům, které jsou pro medicínu důležité. Po přijímačkách bych se už na nic nepřipravoval, ale užíval prázdnin a nabíral energii na dalších šest let studia.

Jak dlouho ses připravoval na přijímací zkoušky? Jezdil jsi na nějaké přípravné kurzy?

Na přijímačky jsem se začal připravovat o prázdninách před maturitním ročníkem, kdy jsem si dával dohromady požadavky na jednotlivé fakulty a nakupoval odbornou literaturu. Se samotným učením jsem pak začal na konci září, kdy jsem každou sobotu jezdil na soukromé přípravné kurzy do Ostravy, které trvaly do konce května. Gymnázium samotné na přijímačky nepřipraví, i přestože jsou znalosti po maturitě kvalitní, na přijímačky na medicínu to nestačí. Škola nám dá jen základy, na kterých můžeme stavět další znalosti nutné pro úspěšné zvládnutí přijímacích zkoušek. Pro mě byly hlavním zdrojem informací již zmíněné přípravné kurzy, na kterých nám bylo řečeno, co přesně se po nás požaduje, co je důležité a co se může naopak vypustit. Důležitou částí v přípravě na přijímačky, kterou by neměl nikdo opomenout, jsou modelové otázky, tedy soubor typových otázek, které vydává téměř každá lékařská fakulta. Je potřeba pochopit jejich princip, neboť se následně vyskytují v testech, pouze s jinými čísly či pozměněným zadáním. Nakoupil jsem si i velké množství doporučené literatury, ale protože přípravné kurzy byly tak obsáhlé a kvalitní, knihy jsem vůbec neotevřel. 

Maturovat z profilových předmětů (Bi, Ch, F) není podmínkou pro přijetí, ale je to určitě výhodou. Bohužel ale pouze z pohledu toho, že se nemusíte učit další předmět navíc. Jinak požadavky na maturitu a přijímačky jsou odlišné jak náročností, tak hlavně fakticky.

Proč ses rozhodl studovat právě na Masarykově univerzitě? Zvažoval jsi i jiné vysoké školy?

Pro Masarykovu univerzitu jsem se rozhodl zejména kvůli jejímu renomé mezi ostatními českými univerzitami, její dynamickou povahu a kontakty se zahraničními institucemi. MUNI také úzce spolupracuje s výzkumným centrem CEITEC a dvěma fakultními nemocnicemi, což nám umožňuje domlouvat si během studia stáže navíc na špičkových pracovištích nejen v Česku, ale také v Evropě. Dalším velkým lákadlem bylo SIMU - centrum simulační medicíny, jehož výstavba v těchto dnech právě finišuje. Jedná se o takovou malou simulovanou nemocnici za dvě miliardy, ve které bude probíhat výuka klinických předmětů na reálných trenažérech a simulátorech před tím, než nás "vypustí na pacienty". SIMU nabídne celou škálu trenažérů od těch nejjednodušších, jako jsou např. umělé paže na odběr krve, po ty nejsložitější, mezi které patří laparoskopy, urgentní příjem, porodní sál atd. Součástí SIMU bude i maketa plně vybavené sanitky a vrtulníku. Kromě MUNI jsem měl podané přihlášky na stejný obor do Ostravy a Olomouce a v neposlední řadě také na obor fyzioterapie na Fakultě tělesné kultury v Olomouci.

Jak probíhaly přijímací zkoušky? Vzpomínáš si, kolik bylo přibližně uchazečů a kolik z nich bylo přijato ke studiu?

Tuším, že všeobecné lékařství spolu s veterinárním lékařstvím jsou jediné dva vysokoškolské obory, které trvají 6 let a nemají žádný mezistupeň v podobě titulu Bc. To znamená 6 let, nebo nic. Přihlášku tehdy poslalo něco okolo 3200 lidí, z čehož 360 uspělo a bylo přijato. Tady je nutno říct, že asi 100 uchazečů bylo přijato na základě výborného prospěchu ze střední školy s průměrem známek z vysvědčení do 1,02. Samotné přijímačky se skládají ze tří písemných testů po 40 otázkách, každá ohodnocena jedním bodem. Otázky potom nabízejí 5 možností, přičemž správná je vždy jen jedna a za špatnou odpověď se body neodečítají. Dohromady tedy můžete získat 120 bodů a už pěknou řádku let se hranice pro přijetí pohybuje okolo 75 bodů. Test z biologie není, možná překvapivě, založen na znalostech biologie člověka, ale na cytologii a genetice. Otázky ze zoologie a botaniky se vůbec nevyskytují. Chemie je zaměřená především na organickou chemii a biochemii. Setkáte se ale i s otázkami z anorganické a obecné chemie. Otázky z fyziky jsou potom nejkomplexnější. Prověří znalosti v celém rozsahu fyziky od mechaniky po kvantovou fyziku. Tohle všechno však platí v případě MUNI. Přijímací zkoušky na jiných fakultách jsou značně odlišné a každé svým způsobem jedinečné.

Jaký byl první rok studia? Co pro tebe bylo nejnáročnější?

Zhodnotit můj první ročník není úplně jednoduché. Kvůli koronaviru se na MUNI v polovině března ukončila prezenční výuka, stejně jako tomu bylo na všech dalších školách, a vyučování přešlo do online formy. Na tomto místě bych rád poděkoval naší fakultě a všem vyučujícím, jak tento přechod zvládli a tam, kde to šlo, nás o nic neochudili. Obecně můžu říct, že jsem to čekal náročnější. To ovšem ale neznamená, že jsem měl nohy na stole, i tak jsem si sáhl na mé dosavadní dno vytrvalosti a psychických sil. V prvním semestru jsme měli anatomii, biofyziku, biologii, latinu, odbornou angličtinu, první pomoc a předmět, kterému se říká ochrana a podpora zdraví. Ve druhém semestru jsme v některých předmětech už dále nepokračovali, naopak se přidala histologie a embryologie. Téměř každý předmět se skládá z přednášek, teoretických seminářů a praktik, ve kterých se vypracovávají protokoly. Jediným praktickým předmětem sám o sobě byla první pomoc, jejíž výuka probíhala ve fakultní nemocnici. Zajímavostí je, že mým vyučujícím pro tento předmět byla paní doktorka, která pochází z Mostů u Jablunkova. Jednoznačně nejtěžším předmětem, jak to už všichni známe z Básníků, byla anatomie. Hodiny a hodiny prosezené v knihovně, studovně, doma i ve vlaku s učebnicí anatomie na klíně. Učit se ji bych přirovnal k filmu 50x a stále poprvé. Přes den se něco naučíte, jakžtakž to dokážete zopakovat, ale ráno to je tak, jako kdybyste to viděli poprvé. Jak už to ale bývá snad vždycky, až u samotné zkoušky zjistíte, že to vlastně není tak hrozné, že po vás chtějí opravdu jen základy a že je možné se naučit notoricky známý sedmislovný latinský pojem, při kterém šly na Štěpána Šafránka mdloby - sulcus tendinis musculi flexoris hallucis longi calcanei.

Byl jsi už na pitevně? Viděl jsi už mrtvé tělo? Nebylo ti z toho špatně? Omdlel už někdo? Po otázce, jestli už vím, kterému oboru bych se chtěl v budoucnu věnovat, jsou tohle další čtyři nejčastější otázky, které jsem tento rok v souvislosti se studiem slyšel. Odpověď je ano. Každý týden jsme v rámci anatomického semináře byli 3 hodiny na pitevně, kde jsme si prakticky na lidských ostatcích ukazovali to, co jsme před tím přečetli ve skriptech. Nejprve jsme začali se suchými preparáty kostí, které ve většině případů pocházejí z archeologických vykopávek v Mikulově nebo z kostnice u sv. Jakuba v Brně. Pak už následovaly tzv. mokré preparáty, které se musejí udržovat stále vlhké, jinak by vyschly na uhel. Pro tyto mokré preparáty se používají těla dobrovolných dárců, většinou starších lidí, kteří před smrtí sepíší s fakultou smlouvu o darování svého těla pro studijní a vědecké účely. Po smrti se tělo dárce musí dostat do 48 h na fakultu, kde je skrze stehenní tepny napuštěno fixačním roztokem, aby se zastavil proces rozkladu. Následně je tělo vloženo na několik let do bazénu stejného roztoku a teprve potom je použito pro studijní účely. Po tom, co je tělo "připraveno", je nejprve použito v pitevních blocích, které jsou vždy na konci semestru a trvají jeden, resp. dva týdny, a během této doby jiná výuka pro prváky odpadá. Místo toho tráví několik hodin na pitevně, jejichž cílem je uvědomit si souvislosti jednotlivých struktur jako celku. Na stůl tedy dostaneme intaktní tělo a naším úkolem je precizně preparovat jednotlivé vrstvy od kůže, přes svaly až na kost a sledovat, kudy co probíhá atd. Tím, že je tělo několik let naloženo ve fixačním roztoku, vypadá trochu jinak než čerstvě mrtvé tělo. Navíc se nerozkládá a místo tohoto "přirozeného" zápachu jde cítit pouze formaldehyd. Diametrální rozdíl je pak soudní pitva, kdy před vámi leží člověk, který byl třeba ještě před dvěma dny živý a spáchal sebevraždu oběšením. To už je potom tělo cítit jinak a taky i jinak vypadá, což jsme měli šanci vidět už na gymnáziu, kdy pro nás, studenty biologického semináře, byla zorganizována exkurze na ústav soudního lékařství v Olomouci.

Kolik stran musíš asi nastudovat na jednu zkoušku? Která zkouška pro tebe byla nejtěžší a jak probíhala?

Když vezmu jako příklad již zmíněnou anatomii, tak příprava na její zkoušku zabere asi 6 týdnů nonstop učení na konci semestru + samozřejmě další hodiny a hodiny průběžně během celého prvního ročníku. V Česku a na Slovensku je pravděpodobně nejznámější učebnicí anatomie trilogie od prof. Čiháka, která má dohromady 1500 stran. Někdo na Čiháka nedá dopustit, pro druhého to je největší zlo. Téměř všechny zkoušky na naší fakultě obsahují tři části: připouštěcí test, praktickou část a teoretickou ústní část. Anatomie není výjimkou. Nejdříve probíhá praktická část formou pitevního přezkoušení na pitevně na tělech, a to takovým způsobem, že zkoušející zatahá pinzetou za 10 struktur a musíme poznat, co to je, popř. k tomu doplnit nějakou další informaci. Hranice úspěšnosti je 6/10. Po úspěšné praktické části následuje připouštěcí test, který má ověřit vaše bazální znalosti a "prosít" studenty, kteří mají nějakou šanci u ústní části uspět a kteří si to ještě musejí zopakovat. Pokud se vám podaří pokořit i test, u kterého je potřeba získat 14/20 bodů, tak vám gratuluji a můžete jít na tu hlavní, ústní část zkoušky. Ale neradujte se brzo, to nejhorší teprve přijde. Ústní část zkoušky z anatomie se skládá z devíti otázek, každá na nějaký okruh témat. Např. první otázka je zaměřená na kosti, druhá na svaly, šestá a sedmá na nervovou soustavu atd. Pokud se vám podaří odpovědět na všech devět otázek, tak na úplný konec dostanete dva snímky, buď RTG, MRI, nebo CT a měli byste popsat, co na nich vidíte. Celkové hodnocení pak přihlíží k výsledkům jednotlivých dílčích částí, přičemž ústní část tvoří asi 90 % a je vám udělena známka v rozsahu A - F (A = výborný, bez chyb, F = neuspěl). Samotná ústní část pak zabere hodinu až hodinu a půl. A co dělat, aby to do sebe člověk všechno dostal? Prostě denně sedět na zadku a číst. Ne nadarmo řekl v Básnících profesor anatomie: ,,Přeju vám pevné zdraví v místech, kde se tělo setkává se židlí." Samotné čtení ale není efektivní. Mně například pomáhá si věci nakreslit do svých schémat, podívat se na nějaká videa či použít 3D atlas.

A co tě čeká v dalších ročnících?

Každý prvák po zkoušce z anatomie prohlásí, že nic těžšího neexistuje. Druhák po zkoušce z fyziologie řekne to samé a třeťák po patofyziologii a patologii zrovna tak. První ročník pro mě byl doposud tím nejnáročnějším, co jsem zažil. Ale z vyprávění starších spolužáků vím, že to těžší je stále přede mnou a je to blíž, než se zdá. Totiž největším sítem na naší fakultě je už řádku let zkouška z fyziologie, tedy vědy o tom, jak tělo funguje, která mě čeká na konci druháku. Malou útěchou mi je ale to, že jsem se dozvěděl o tom, že Ústav fyziologie dostal od vedení fakulty "tytyty" za až uměle vysokou neúspěšnost u zkoušky, která činí asi 27%. V prvním ročníku byla stěžejním předmětem anatomie, kde jsme se naučili, jak tělo vypadá makroskopicky. Částečně v prvním a částečně ve druhém ročníku se pak věnujeme mj. histologii, tedy tomu, jak tělo vypadá mikroskopicky. Když to shrnu, tak první ročník je o tom, jak tělo vypadá. Celý druhý ročník se budeme věnovat fyziologii a biochemii. Zjistíme tedy, jak by mělo tělo správně fungovat a naopak to, jak nemá správně fungovat, zjistíme ve třeťáku, jehož náplní bude patofyziologie a patologie. Prvním třem ročníkům se proto říká preklinické. Dostaneme v nich teoretické základy pro následující tři roky, které jsou věnovány klinické výuce v nemocnici "na pacientech" v rámci praxí na jednotlivých klinikách a odděleních. Čemu se chci v budoucnu věnovat, si můžu rozmyslet už teď, ale více na to budu připravovat až po ukončení šestiletého studia, které vždy přirovnávám ke studiu na gymnáziu. Po šesti letech totiž budu mít všeobecný přehled o všem, ale v podstatě nebudu umět nic. Naučit se něco víc do hloubky, abych se tomu potom mohl věnovat, je úkol postgraduálního vzdělávání, které trvá v průměru dalších 4 až 6 let a jehož cílem je získat odbornou atestaci. Delší dobu už mluvím o tom, že bych chtěl být dětský onkolog. Bohužel zjišťuji, jak je tento obor úzký a specifický, a proto je téměř nemožné se do něj dostat. Z toho důvodu momentálně přemýšlím o gynekologii, na které se mi líbí fakt, že se jedná o jediný obor, který má kladná čísla - více lidí se narodí, než zemře. Kdo mě ale zná, tak ví, že sedavý způsob života není pro mě a že potřebuji nějakou akci a vzrušení, proto dávám velkou váhu i anesteziologii a urgentní medicíně.

Co tě během studia nejvíce překvapilo? Máš i nějaký vtipný zážitek?

Určitě mě překvapilo, kam se dnešní medicína a věda obecně dostala. Jako příklad bych uvedl, že dnes už dokážeme in vitro pozměnit genetickou informaci spermií a vajíček tak, že plod, který z nich vzejde, bude mít např. barvu očí a vlasů, jakou si rodiče přejí. Záměrně říkám "plod", protože aplikovat tyto poznatky na lidských zárodečných buňkách je z etických důvodů zakázáno a mohou se provádět pouze na laboratorních zvířatech. Jako perlu z přednášek, která nás pobavila, si vybavím výrok paní docentky, která nám přednášela anatomii: "Já si nemůžu pomoct. Když vidím hezkého chlapa, tak se nejdřív podívám, jestli by se mi dobře pitval, jinak o něj zájem nemám." V paměti mi taky zůstane první přednáška z biologie, kdy došla přednášející do zaplněné auly, sedla si do tureckého sedu na katedru a spustila: "Takže čaute decká, já sa volám Lívia a bola by som ráda, keby ste mi všeci tykali." Z počátku jsme se zdráhali, přišlo nám divné tykat někomu, kdo je o 25 let starší a má o dva tituly více než my. Ale po chvíli jsme to vzali za své a každý náš email začínal takhle: "Čauko Lív..."

Ve volném čase děláš navíc školitele ve společnosti Loono. V čem spočívá tvá práce? A čemu se tato nezisková organizace věnuje?

Loono je neziskovka, která sdružuje přes 150 mladých lékařů a studentů medicíny. Společně věříme, že bychom naše současné i budoucí pacienty neměli pouze léčit, ale měli bychom je také vést k dlouhodobé prevenci. Skrze naše tři kampaně #prsakoule, #žiješsrdcem a #doledobrý vzděláváme širokou veřejnost v oblasti prevence nádorových onemocnění, zejména prsou a varlat, kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt a mrtvice a nezapomínáme ani na pohlavní zdraví a tabuizovaná témata, která se k němu pojí tj. STD´s, inkontinence, erektilní dysfunkce apod. Za šest let, co Loono existuje, jsme proškolili přes 80 000 lidí, z čehož si 49 následně odhalilo rakovinu či jiné závažné onemocnění v brzkém stádiu a patrně si tím zachránilo život. V Loono působím jako školitel už rok. Ve svém volném čase jezdím do škol a firem po celé republice a na workshopech našich kampaní učím lidi mj., jak si pravidelně vyšetřovat své #prsakoule a odhalit tak případnou rakovinu včas, jak rozpoznat infarkt nebo mrtvici a pokud dojde na nejhorší, tak jak provést první pomoc nebo jak správným způsobem nasadit kondom tak, aby ochrana, kterou nabízí, byla maximální. A proč to dělám? Medicína je opravdu náročný studijní obor, který vyžaduje čas. Byl bych ale nerad, kdybych v budoucnu vzpomínal na 6 let studia jako na roky, které jsem proseděl v knížkách a nedělal nic jiného. Být školitelem v Loono mi dává velký smysl. Díky workshopům, které organizujeme, se dostanu do kontaktu s mými budoucími pacienty, naučím se s nimi komunikovat laickým způsobem tak, aby tomu rozuměli, ale hlavně už během studia můžu někomu zachránit život. A to jen tím, že mu zábavným způsobem ukážu, jak si má správně sáhnout na svá prsa nebo varlata.

Měl jsi jako medik možnost nějakým způsobem vypomáhat v boji s COVID-19?

Ano, již v dubnu jsem vypomáhal v odběrovém stanu u Fakultní nemocnice Brno. Vláda vydává v době nouzového stavu pro studenty lékařských oborů, ne jenom medicíny, pracovní povinnost. Lékařské fakulty jsou potom povinny předat osobní údaje studentů krajskému úřadu, který pak rozhodne o tom, kdy a kam bude jednotlivý student povolán. Je ale nutné říci, že mnoho studentů nečeká, až jim přijde povolávací dopis, ale ještě předtím skrze dobrovolnické centrum fakulty nastoupí na nějaké z pracovišť, ať už na covid jednotku nebo do domova pro seniory. Já jsem například vypomáhal u testování kolektivní imunity, což znamenalo, že jsme odebírali lidem krev z prstu a následně jsme zjišťovali, zda mají v těle vybudované protilátky IgG a IgM, tedy jestli infekci už prodělali nebo nikoliv, případně ji právě prodělávají.

Jak bys na závěr zhodnotil svůj první rok na medicíně?

První rok na vysoké škole byla opravdu výzva. Nové město, noví lidé a nikdo, kdo by mě vodil za ruku. Kvantum učiva, probdělé noci a každodenní pocit toho, že mě můžou kdykoliv vyhodit. Musím říct, že jsem měl obrovské štěstí. Brno je krásné, i když občas chaotické město. Ve studijní skupině mám báječné lidi, a i přes problém, který nastal na jaře, se mi podařilo úspěšně ukončit ročník ještě v červnu a mohl jsem si tak užít tři a půl měsíce prázdnin. Navíc jsem si v Brně našel první lásku. Takže na první rok na výšce si nemůžu stěžovat.